Náš blog se připravuje, některé rubriky se nemusí zobrazovat správně. Pro zhlédnutí fotek přejdi raději na náš

Rozhodli jsme se na ty hory, které jsme obdivovali z moře, podívat zblízka. Takže jsme dopoledne vyrazili z našeho hotelu do městečka Kolympari. Trasa je to dlouhá okolo 13 kilometrů. Byl pěkný hic. Ostatně co jiného se dá v Řecku v létě čekat, že? Byli jsme vybaveni pitím, plavkami, akční kamerkou a něčím k snědku.

Nejdřív jsme šli po cestě, ale po chvíli jsme odbočili k pláži. A dobře jsme udělali! 😊 Byly velké vlny, moře mělo krásnou barvu, a hlavně vítr příjemně foukal. Šli jsme po chodníku podél hotelů do té doby, než se před námi objevil plot s cedulí „Zakázané území“ (samozřejmě ten nápis nebyl v češtině). Tak jsme se tedy napojili na silnici. Po chvíli jsme potkali vojáky a zjistili, že to území je vojenské letiště. Řeknu vám, vidět v cizině vojáky není nic příjemného. I když bych se asi měla cítit bezpečně, já se tak rozhodně necítila. Byl to prostě divný pohled. Byli to mladí kluci v přibližně našem věku.

Pokračovali jsme přes vesnice Maleme, Tavronitis, Rapaniana, Kladouriana a Minothiana. V některé z těchto vesniček jsme si dokoupili ledovou vodu: na Krétě nutné! Po 3 hodinách jsme konečně došli do Kolympari. Nebo Kolimvari, Kolymvari, Kolymbari? Nevím, všude ten název přepisují jinak, každopádně v řečtině se toto město jmenuje Κολυμβάρι. Dali jsme si tam první a taky poslední kopečkovou zmrzlinu v Řecku, protože jeden kopeček tu většinou stojí okolo 2 euro. To jsme si radši koupili 2 litry za stejnou cenu. No tady stál jeden kopeček 1,20 € a byla výborná! 😊

Prošli jsme si městečko a mířili blíž k horám. Nad námi byly poprvé na Krétě černé mraky, ale spadly asi jen 3 kapky. Naší první zastávkou v horách byl kostel sv. Dimitriose. Byl malebný a ten výhled od něj? Dech beroucí! Krásnější moře jsme nikdy neviděli! Naprosto čistá a průhledná voda, někde světlá a jinde zase tmavší. Nádhera! 😊

Šli jsme dál okolo ortodoxní akademie nahoru k dalšímu kostelíku. Tenhle byl zabudován přímo do skály. Výhled z tohohle místa byl úplně TOP! Honza šel dál a našel tam jeskyni, do které jsme museli hned vlézt. Nebyla nijak hluboká, ale bylo to tam moc hezký. Potom jsme šli ještě výš po schodech, které na sobě měly nejrůznější ornamenty z kamínků. Schody nebyly dokončené a poslední letopočet byl 2017, takže by bylo zajímavé se sem vrátit třeba za 10 let a vystoupat po nich až na vrchol.

Bylo nám už hrozné vedro a taky jsme byli zpocení až na zadku po tom výšlapu, takže koupání v té průzračné vodě bylo jasná volba. Sešli jsme po útesech k moři – doporučujeme si brát boty do vody, kameny byly hodně ostré a my tam byli bosi, což nebylo dvakrát příjemné. Ale za to koupání a šnorchlování to stálo! 😊 Opravdu neskutečný zážitek! Potápěli jsme se poprvé v životě a bylo to neskutečné! Taková nádhera. Honza se s maskou ponořil jako první a hned se začal smát, že nic krásnějšího v životě neviděl. A já tedy musím souhlasit. Naprosto nádherné podvodní království! Malinké rybičky, mořští ježci, krásné skály … Opravdu jedna z nejkrásnějších chvílí – troufám si říct – v životě. Pokud budete mít někdy možnost potápět se v moři, rozhodně překonejte prvotní strach z neznáma, stojí za to.

Ve vodě jsme strávili více než hodinu. Potom jsme se vydali zpět do Kolympari. Cestou jsme ještě pozorovali kozy a daňky mezi olivovníky. Nasedli jsme na bus a největší ironie byla, že jsme v Gerani byli přesně za 12 minut. A my se tam plahočili 3 hodiny. Ale stálo to za to! Alespoň jsme si to krásné koupání zasloužili.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *