Náš blog se připravuje, některé rubriky se nemusí zobrazovat správně. Pro zhlédnutí fotek přejdi raději na náš


Úterý 18.7.2017
– Po včerejší proflámované noci se nám vůbec nechtělo z postele. Jenže snídaně u nás v hotelu se podávají jen do půl 10, a tak delší vylehávání nepřicházelo v úvahu. Po snídani jsem se snažila opalovat na terase, ale v tom vedru jsem na přímém slunci dlouho nevydržela. Celé dny našeho pobytu v Itálii bylo kolem 33 stupňů ve stínu. Dvě patra nad námi hrál další turista krásně na kytaru, k tomu bzučely cikády, zvonily italské zvony a dohromady to všechno tvořilo krásnou kulisu. Jenom za dopoledne jsem se musela dvakrát osprchovat a nejradši bych hned skočila do jezera. Jenže na dnešek jsme měly připravený jiný program.

Ve 12 hodin jsme vyjely do Affi, kde je velké nákupní centrum. Jako 4 ženské jsme tam strávily více času, než bylo potřeba, a hlavně, než jsme chtěly, a tak jsme potom spěchaly do Verony. Tam jsme měly naplánovanou operu Nabucco od 21 h. O půl 8 večer jsme do města dojely a rychle jsme si sedly do první restaurace a daly si večeři. Já si dala opět pizzu Cinque formaggi. Byla výborná. Bylo poznat, že tam vařili opravdu z čerstvých surovin, vše se na jazyku rozplývalo.

Po večeři jsme zamířily k aréně, ve které se bude opera odehrávat. Divily jsme se, proč před vstupem prodávají podsedáky za 2 eura, když si je přece vevnitř můžeme půjčit zdarma. Takže jsme si žádný nepořídily a naivně šly dovnitř. Tam nás čekalo nemilé překvapení – půjčení jednoho polštářku stálo 3 eura. Nás čtyři to tedy stálo dohromady 12 eur, což už je slušná pálka za podsedáky, které jsme si mohly přivézt z domu. Jenže my žádné neměly a sedět 4 hodiny na tvrdých kamenech se nám nechtělo. Na operu jsme s sebou nesměly mít jídlo, pití a spoustu dalších věcí, které si už ani nepamatuji. Nesmělo se fotit ani natáčet. Přesto jsem tento zákaz párkrát porušila, protože jsem tu krásnou atmosféru chtěla mít někde uchovanou. Bylo tam plno lidí. Zapadalo slunce a ostatní začali svítit svíčkami a v té starověké aréně to mělo své kouzlo.

První dějství mi chvíli trvalo, než jsem se rozkoukala. Přece jen jsem byla na své první opeře v životě. Dole byly postavené obrovské kulisy a v představení účinkovalo cca 300 lidí. Z těch árií jsem měla husí kůži. Akorát sezení bylo nepříjemné, protože nahoře se nedalo opřít. Mezi jednotlivými částmi byla vždy pauza dlouhá přibližně 15 minut. Běžně má tato opera 4 dějství, ale v tomto představení spojili třetí a čtvrté dohromady, takže to bylo vážně dlouhé.

Bylo už chvíli po půlnoci a mně se začaly zavírat oči. Opera skončila okolo 1 h ranní. „Bravo! Bravissimo!“, ozývalo se z hlediště. Potlesk měl obrovskou sílu. Celkově na mě udělala opera kladný dojem. 😊 Na hotel jsme dojely až o půl 3 v noci, takže jsme ulehly a spaly jak dudci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *